David
Krňanský

Své starší práce komentuje se zřetelnou nechutí. Na milost bere jen málokteré. To je s podivem, neboť na jeho práci jasně vidíme, že estetiku svých prací už takové tři až čtyři roky kontinuálně derivuje z tvarosloví moderny. Když připravoval soubor Šílenství se stává metodou (2012–2013), zhotovil volné repliky některých sochařských děl ze symbolické popravy moderního umění, nacistické přehlídky Zvrhlé umění v Mnichově, podle reprodukcí z internetu. Jádrem stejnojmenné výstavy v Entrance Gallery byly stoly s bělostnými maketami, jež by klidně bylo možné využívat coby výukové pomůcky na semináři Úvod do obecné typologie moderního sochařství. Až na to, že v souladu s povahou stažených fotografických předloh byly náležitě jednopohledové. V té době byl fascinovaný blogosférou a transformací informace v globální výměně obsahů.

Když dnes mluví o svých hlavních východiscích, zmiňuje v první řadě graffiti. A to jak v rovině „broušení písma“ v dokonalý tvar, což lze v přeneseném smyslu sledovat i na jeho závěsných obrazech, z valné většiny založených na vyváženém vztahu linií, vlnovek a plošných elementárních geometrických prvků, tak v rovině prožitku, který přináší dělání graffiti na ulici. Tato zkušenost inspirovala i část výstavy Sedmiruký čaroděj v pražské Futuře (2015). Na povrch plošných objektů ovlivněných minimal artem zde nanesl nátěr obvykle užívaný k ochraně před ilegálním plakátováním. Důvodem mu přitom nebyla potřeba upozorňovat na vlastní příslušnost ke graffiti scéně, ale snaha vytvořit artefakty, které v metaforické rovině nepřipouštějí „přilepení dalších obsahů“. Jejich antipodem byla protilehlá série polystyrenových objektů připomínajících poloprázdné policové skříně. V některých regálech byly umístěny skleněné popelníky. Na bočních stěnách byly přilepené drobné postavičky se stylizovaným figurálním motivem „kouzelníka“, některé z boků byly proříznuty vlnovkou a dvěma elipsami tak, aby vytvářely jednoduché piktogramy lidské tváře. Proměnu přístupu Davida Krňanského za období pouhých dvou let lze sledovat v méně tezovitém nakládání s inspiracemi, ať již jimi jsou modernismus, nebo internet, a v usilování o významově méně snadno uchopitelný tvar, v němž protějšek čistých geometrických forem nahlodává z druhé strany antropomorfní komiks a odkazy na oblast designu.

Kresby Davida Krňanského jsou vitální a vzdušné, v lince jsou vedeny přesně, a přitom s nebývalou pružností, jako by mu pod rukou vznikaly s úplnou samozřejmostí a bez nutnosti oprav. Takhle nějak by mohl kreslit Zdeněk Seydl, kdyby se zničehonic probudil do 21. století a začal se rozhlížet po světě kolem sebe. Podobně vypadají také Krňanského malované obrazy, i když jsou ještě o poznání oproštěnější. V parafrázích jazyka moderního umění počítá s narušením jeho ideových rámců a rozvolňováním jejich ambiciózních formálních experimentů. Mluví-li o dosažení určitého osvobození, má na mysli nadhled a hravost, s níž se v současné době dokáže vztahovat k obsahům kolektivní paměti, ať již se jedná o sféru uměleckých forem, nebo estetiku log a spotřebního designu.

Oproti umělcům generace druhé poloviny 90. let, která k rozmachu konzumního stylu života zaujala zřetelně kritický postoj, reprezentuje Krňanský sílící přístup svých vrstevníků, u nichž lze případné kritické hledisko dohledávat obtížněji. Ti na problematiku produkce a spotřeby pohlížejí z hlediska cirkulace významů v postindustriální společnosti. Uvědomují si mýtotvornou úlohu brandingu, pozorují a komentují reciproční přenosy mezi volným uměním, produktovým designem nebo popkulturou. Snad proto lze alespoň okrajově zmínit monumentální trojrozměrné litery BHG umístěné v hlavní pohledové ose výstavy seskupení Black Hole Generation. Jejich kolektivní podpis byl proveden v duchu obchodní značky, ovšem aniž by to znamenalo, že nějaká obchodní značka opravdu vznikla. David Krňanský odmítá být přiřazován k „umění postinternetu“, i když pro svou práci využívá podobné zdroje. Zajímá ho především přeskupování významů, které s sebou nesou věci a formy. Kvalita jeho práce spočívá ve spojení intuitivní práce se soustředěným průzkumem významových polí.

(Text Jiří Ptáček)