Index
jmen

Tomáš Roubal je absolventem VŠVU Bratislava, avšak dlouhodobě žije a tvoří v Praze, kde se nad rámec sochařské tvorby věnuje také malbě či kresbě. Roubalova tvorba kontinuálně reflektuje aktuální socio-politické fenomény. V posledních letech si vytvořil rozpoznatelný vizuální styl vycházející z užívání kovu jakožto základního objektového materiálu, využívání robustních technik zpracování a tvarování kovu a jazyka minimalistické figurace.

Jiří Franta (*1978) a David Böhm (*1982) jsou zavedenou uměleckou dvojící. Pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, vytvářejí nástěnné malby a jsou autory knižních a časopiseckých ilustrací. Výstupy jejich činnosti mohou připomínat kresebný deník, graffiti, karikatury, komiks, konceptuální umění, grotesku, sportovní výkony, umění spolupráce, fyzikální experimenty, improvizovanou choreografii nebo divadelní představení. Důležité jsou pro ně procesuálnost, časosběrný princip, překonávání nástrah, prolínání médií, experimentování, dodržování a překračování pravidel, tvůrčí dialog, ironie, vážnost, hravost, věčná nedokončenost. Jinými slovy Jiří Franta a David Böhm netvoří kresby, ale kreslí. Spolupracují spolu od roku 2006.

Hynek Alt je výrazným českým vizuálním umělcem střední generace, absolvoval Katedru fotografie FAMU a Visual Research Lab na State University of New York. Ve své tvorbě tematizuje médium fotografie a osobnost fotografa. Demonstruje záludnost a křehkost vnímání fotografického obrazu. Jeho zkoumání vztahu k fotografickému médiu je vícevrstevnaté; využívá v něm optické klamy a iluze, jimiž manipuluje fotografický obraz. Jeho umělecký zájem se odehrává v rozličných fasetách současné lidské zkušenosti, často však míří k různým infrastrukturním momentům našich životů, v nichž často objevuje až mýtické polohy.

Tereza Příhodová Štětinová vystudovala na Katedře fotografie Filmové fakulty AMU v Praze. Kontinuálně se v posledních letech zajímala o tvorbu sochařských koláží, přičemž zkoumá a testuje vlastnosti nejrůznějších organických materiálů, textílií a tradičních sochařských materiálů. V současné době se věnuje především práci se dřevem, mramorem a jinými ušlechtilými kameny, pomocí kterých vytváří své charakteristicky robustní figurální objekty. Její tvorba se dotýká témat mytologie a mysticismu.

Filip Dvořák je představitelem již zavedené mladé generaci českých vizuálních umělců, jehož práce se vyznačuje intermediální povahou, která však vždy nějakým způsobem vychází z promyšlené reflexe základního média malby. Jeho tvorba tak nabývá nejen podoby „rozšířené malby“ ("expanded painting"), ale směřuje také k objektovým formám, instalacím, textu a uměleckému videu. V centru jeho zájmu pak stojí řada historicko-stylistických referencí tematizujících principy a podoby různé uměleckých slohů dějin západního umění, současně je v jeho práci přítomen obdiv k přírodním formám, které často vybavuje metaforickými a symbolickými náboji.

Luděk Rathouský, je současný malíř vycházející z konceptuálních postojů a svým vztahem k vizualitě
se hlásí k post-konceptuálnímu principu tvorby. Kromě vlastní malířské tvorby se věnuje i skupinové
práci - je zakládajícím členem umělecké skupiny Rafani, která významným dílem spoluvytváří podobu
českého umění posledních 20 let. Jako pedagog působí na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně, kde
dosáhl titulu docent a je vedoucím ateliéru Malby II. Dlouhá léta se podílel na projektu
Galerie Luxfer v České Skalici, jíž je spoluzakladatelem.

Alžběta Krňanská (1992) patří mezi výrazné představitelky současné mladé ženské malby, ve které tematizuje řadu vnějších sociálních či kulturních fenoménů metropolitního života stejně tak jako jazyk popkultury či sémantiku a vizualitu reklamy. Ve své práci často experimentuje s různými netradičními materiály (pěnové fólie, textilní patchwork, autokarosérie, silikon a další) prostřednictvím kterých volně interpretuje a prozkoumává možnosti klasického média malby a závěsného obrazu.

Umělci Martin Kolarov (*1993) a Filip Dvořák (*1990) krom své sólové autorské praxe příležitostně pracují také jako jako svébytná umělecká dvojice, kterou charakterizuje jak tematický zájem o historické umělecké formy, tak formální zájem a prozkoumávání možností a hranic media kresby, instalace a experimenty s principem obrazového rámu. V jejich práci je přítomna práce s různými netradičními materiály, s jejich fyzickými vlastnostmi, s transpozicí jiných řemeslných technik a postupů do jazyka současného umění, současně je jejich práce vždy námětově spjata s širší antropologickou zkušeností samotného bytí, stejně tak jako s reminiscencí na folklorní a lokální motiviku.

Julius Reichel (1981) je jednou z klíčových postav současné tuzemské malby. Za svou desetiletou uměleckou dráhu realizoval nespočet výrazných sólových a skupinových výstav, vystavoval v řadě prestižních galerií (Nevan Contempo, Galerie NoD, Kvalitář, GAVU a další), v roce 2020 vydal svou první autorskou monografii "Budoucnost je děsivý místo".

Anna Slama (*1991, Brno) a Marek Delong (*1986, Brno) tvoří autorskou dvojici od roku 2015. Delong vystudoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér video), Slama získala titul na Konstfack University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu ve Švédsku a během svých studií prošla také několika stážemi, například na Estonian Academy of Arts v Tallinnu nebo na umělecké škole v Jeruzalémě. Ve své aktuální umělecké praxi se kontinuálně věnují instalačním metodám, které se pohybují často na pomezí "site specific" scénografií. Ve svých instalačních celcích prezentují různá média od současných podob sochy a objektu, až po formáty videa či obrazu.

Krištof Kintera (*1973) patří k nejznámějším současným českým umělcům pracujícím v různých médiích. Moment pohybu, interakce a sociálně kritický přesah je odrazem propojování výtvarného umění, performance a divadelní scénografie. Je spoluzakladatelem experimentální divadelní skupiny Jednotka, autorem výtvarné koncepce každoročního festivalu 4+4 dny v pohybu. Jeho pohyblivá díla si získala velkou oblibu nejen svým mechanicky náročným provedením, ale i hravostí a vtipem. Tyto objekty přitom mají ve většině případů hlubší poslání, než jen pobavit.

Martin Lukáč patří mezi výrazné představitele současné malířské abstrakce. Lukáčovy práce pracují jednou s ikonickými vizuálními symboly, podruhé zase s uvolněnou, barevně dominantní expresivní malbou, přesto zůstávají obrazy rozpoznatelné díky charakteristickému vizuálnímu tvarosloví, které derivuje ze současné lifestylové globální vizuality.

Olbram Zoubek (*1926), výrazný představitel poválečné generace, se významně zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky a přispíval k dominantnímu postavení sochařského média ve své generaci. Je autorem řady uměleckých děl, která zejména v posledním čtvrtstoletí významně přispěla ke kultivaci veřejného prostoru mnoha měst a míst po celé České republice.

Petr Dub patří mezi významné postavy střední generace uměleců, kteří byli formováni postkonceptuálními strategiemi v uměleckém přemýšlení. Ve své tvorbě se věnuje zkoumání možností média malířství, trojdimenzionálního objektu, instalace a jejich vzájemného ovlivňování. Dubova tvorba je vysoce analytická, racionální, současně silně estetická a přitom si stále ponechává prostor pro divákovy volné imaginativní hry a emocionální zapojení.

Evžen Šimera (*1980) po studiu v Ateliéru malířství u Vladimíra Skrepla na pražské AVU absolvoval roční stáž na Middlesex University v Londýně a následně doktorský program na UMPRUM. Šimera si získal pozornost rozvíjením své vlastní malířské techniky, kterou s odkazem na Jacksona Pollocka definuje jako "New Dripping". Touto technikou vytvářené "stékané obrazy" pojímají malbu jakožto práci, v níž již nesehrává ústřední roli pouze malířská intence, ale malba se stává mnohem více subjektem fyzikálních zákonů gravitace a náhody. Společně s dalšími autory participoval na řadě konceptuálních akcí, zkoumajících možnosti a limity mezilidské komunikace například Beru to osobně (2005), Lesson (2003) nebo Už nejsme buzíci (2003). Evžen Šimera získal v roce 2009 Cenu kritiky za mladou malbu a v roce 2012 založil společně s umělcem Ondřejem Brodym Vyšší odbornou školu vizuální komunikace Scholastika.

Matyáš Maláč (*1997) se ještě před svým studiem na pražské AVU stal plnohodnotným a rozpoznatelným aktérem domácí scény současného vizuálního umění. Maláčova tvorba se zprvu vyznačovala jednoznačnou orientací na probádávání terénu možností současné obrazové abstrakce. Maláč se svou aktivní uměleckou praxí řadí ke generaci autorů, kteří ve své tvorbě reflektovali východiska mezinárodního diskurzu „zombie formalismu“, současně je v práci vysledovatelný zájem o kontinuální revizi moderny. Aktuálně se prosazuje coby tvůrce, který dokáže intuitivně překračovat hranice jednotlivých žánrů, stylů a technik a profiluje se jako vypravěč nejednoznačných a abstrahovaných narativů dnešního smyslově a datově přesyceného světa.

David Krňanský je multimediální umělec zabývající se kresbou, instalacemi, novými médii či intervencemi ve veřejném prostoru. Jeho hlavní doménou je však médium malby, ve které prostřednictvím novodobé vizuality prozkoumává její klasickou postmoderní problematiku. Krňanského malba je postkonceptuální, mísí modernistické postoje se "zombie formalistickou" abstrakcí.

Salajkův přístup k malbě dlouhodobě inklinuje spíše k formální malířské improvizaci, jež provázejí spontánní proudy energie užívající si možnost experimentovat s čistě malířskými fenomény. Ve svých neklidných světech zachycuje nejčastěji figurální motivy ve volně navazujících cyklech, jejich výběr vychází z fascinace přírodou a dlouhodobého pozorování jevů v bezprostředním okolí. Pracuje s výraznými barvami a prudkými kontrasty, jež podtrhují význam, dodávají kompozicím dynamiku a vášeň. V jejich organickém vrstvení je také patrná zkušenost s různorodými grafickými technikami, které spoluvytvářejí jádro nezaměnitelného rukopisu.

Namor Ynrobyv (*1988), občanským jménem Roman Výborný, studoval v atelieru Intermediální konfrontace J. Davida a M. Saláka na UMPRUM v Praze a na Academy of Fine Art v Oslu. Charakteristickým rysem jeho malby je výrazná expresivní malba, v níž zkoumá hranice mezi banalitou a vážnými obsahy. Jeho často materiálově netradičně pojatá plátna balancují na hraně surového malířského gesta a vizuality reklamního jazyka či obrazů globální popkultury.