Krištof
Kintera

Krištof Kintera (*1973) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Milana Knížáka, Michaela Bielického, Aleše Veselého a Jiřího Lindovského a následně nastoupil na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Stipendijní pobyty absolvoval na Ohio State University v USA a v Künstlerhaus Villa Waldberta v německém Feldafingu. Vytváří mnohdy technicky náročné, dobře promyšlené a rafinovaně vtipné kinetické či luminální skulptury, instalace či videa.

Pro dílo Krištofa Kintery, přestože bývá tradičně vnímán jako „sochař“, je charakteristické široké intermediální rozkročení, které prostupuje jeho uměleckou praxí. Spektrum jeho sochařské tvorby je poměrně široké. Kintera vytváří jak drobnější sochařské objekty, tak i monumentální sochařské intervence, které vznikají pro velké domácí i mezinárodní výstavní instituce, realizace ve veřejném prostou či současnou architekturu. Jeho práce často vychází z principu recyklace. Kintera ve své tvorbě apropriuje škálu spotřebního a technického materiálu, nalezených a nefunkčních spotřebičů či ikonických předmětů konzumní a technické urbánní pop-kultury, které dále kombinuje se surovými stavebními materiály a proměňuje tak jejich dřívější funkci v potenciál artikulace aktuálních globálních společenských či environmentálních problémů.

Důležitou součástí jeho aktuální umělecké tvorby jsou sériově uchopené „plastické kresby“, které od roku 2009 vznikají jako logické vyústění zkombinování jeho dřívějších plošných kresebných a grafických prací menších formátů a jeho kontinuálního zájmu o polyuretanové materiály, které využívá k povrchovým úpravám ve své standardní sochařské práci. Kinterovy plastické kresby využívají přímočarou rétoriku, často derivovanou z jazyka piktogramů, současně ale zkoumají i možnosti daných materiálů v artikulaci klasických kreslířských problému jako je portrét / tvář.