Luděk
Rathouský

Luděk Rathouský (*1975) je současným českým malířem. Rathouský se řadí ke střední generaci vizuálních umělců, kteří nastupovali na českou uměleckou scénu v průběhu devadesátých let 20. století, kdy se inklinace ke konceptuálním tvůrčím postupům a postojům pojímala jako jedna z nejrelevantnějších uměleckých strategií. Přesto se ale Rathouský svým vztahem k vizualitě a malířskému médiu hlásí spíše k post-konceptuálním principům tvorby: obraz pro něj nadále nabývá statutu finálního výstupu tvůrčího uměleckého procesu, který je však nasycen celou řadou trans-mediálních referencí, historických reflexí a vztahováním se k technikám a postupům dějin západního, ale i lokálního umění.

Pokud bychom hledali prvek, který je u Rathouského–malíře přítomen trvale téměř dvě dekády, je to práce s lokálně tradičním a folklórně-historickým vizuálním interiérovým motivem „válečkového vzoru“. Nástěnné dekorativní ornamenty nanášené pomocí reliéfních gumových válečků byly nedílnou součástí socialistických domácností. Rathouský je však využívá jako narativní prvek. Válečkový motiv v jeho obrazech funguje jako vizuální výplň plochy, ale také jako strukturální vyjádření skrytého obsahu, ornamentální vyprávěcí zkratka, která jakoby nahrazovala nepřítomnost živého elementu. Prosté motivy, přenesené ze své interiérové úlohy, nabývají estetické samostatnosti a svébytných významů.

Druhým pilířem obrazové stavby Rathouského malby je vědomá apropriace fragmentů gotického tvarosloví, kterou rozvíjí především prostřednictvím geometrizovaných kompozic,  a vlastní technikou nepravého puncování.

Rathouského vizuální výtvarný princip, abstrahující skutečnost do významových rovin tu více tu méně patrných, se neomezuje na otevřený komentář současného dění, ale jitří současnými prostředky smysl pro pocit z minulosti. Vzkazy v obrazech jsou uzavřeným systémem pravd a post-pravd, které se však autor tu více či méně úspěšně snaží šifrovat. Svéhlavá cesta za poznáním a touha po originálním zobrazení ho dovedla k osobitému, jedinečnému projevu, který, přestože je aktuální, působí starobyle a důvěrně známě. Zdánlivě nesoučasný Rathouského přístup a určitá nezařaditelnost z něj činí pozoruhodnou personu na umělecké scéně.