Namor
Ynrobyv

Nemá rád obrázky, má rád obrazy. Snaží se držet práce v metanarativitě, která obchází doslovné příběhy. Obraz vnímá jako nastavený algoritmus, k němuž divák přichází s nějakým vlastním referenčním rámcem. Sám se nejdřív dostatečně nakrmil počítačem, takže mu teď dělá dobře hrabat se v malování rukama. Také princip vrstvy je mu vlastní z kyberminulosti, ale jedna donekonečna pitvaná vrstvička je mu málo, přednost dává multiprostorovým věcem. I z toho důvodu někdy experimentuje s malbou na pomezí obrazu a objektu. Z toho vycházejí i další preference, které je u něj možné sledovat. Spíš než o „leštění“ mu jde o použití přímočarého gesta a syrovost z podstaty. Proto také stěrky, malba z tuby nebo pláty akrylu. Další oblíbenou strategií je práce v sériích, dokonce i na několika obrazech najednou, s přesvědčením, že se tak dokážou navzájem obohatit.

V poslední době na sebe kromě umístění v jubilejním desátém ročníku Ceny kritiky upozornil i několika výstavami. Jednou z nich byl autorský projekt pro Karlin Studios, který ve svém názvu nesl právě řešení osobní jmenné přesmyčky Namor Ynrobyv: Výborný Roman (2016). Nejen z tohoto důvodu se o něm dá uvažovat jako o sebeurčujícím. To už si od abstrakce postavené na bazálních tvarech prošel k fake-objektivismu, kde se zaměřil na provokativní hru s konkrétnějšími prvky odkazujícími na figuraci, mezi nimiž nechyběli smajlíci s urvanými hubami, bubáci, pavučiny ani delfíni nebo jednorožci, tedy popkulturně profláknuté motivy s nábojem banality. Nezastírá, že rád trollí, dokonce o něco vyčistil gesta, ale samozřejmě tak, aby pro něj určující kvalita, tedy syrovost, zůstala.

(úryvek z textu Radka Wohlmuta)