Jiří Franta
& David Böhm

Přes zjevné intermediální založení jejich umělecké praxe, kresba a její projevy zůstávají ohniskem tvorby této umělecké dvojice. Ve své práci zdůrazňují kolaborativní či participatorní umělecké praktiky a princip kolektivního autorství. Formálně tak v centru jejich tvorby stojí procesuální a performativní postupy, významově je pak jejich tvorba protkána řadou referencí ke společenskému dění, kritickým zhodnocováním dějinných sil a pohybů. Častými aspekty jejich díla je pak práce s vtipem, ironií, často ústících až k polohám absurdity. Tu neomezují pouze na obsahovou rovinu, ale často proniká i do samotných tvůrčích principů v podobě různých až na první pohled iracionálních pravidel a omezení, kterými si často výrazně zužují manipulační prostor v manifestaci kresby.

Jejich kresby jsou rozpoznatelné výraznou akumulací vizuálních fragmentů, bohatých, vzájemně se prolínajících narativních obrazových výjevů či textů v podobě znejišťujících sloganů a hesel upomínajících na různé sociální zkušenosti záměrně časově neurčité skutečnosti.

Jejich výstavní projekty jsou příznačné rozvíjením vizuálního a strukturálního tvarosloví, které uplatňují v základním médiu kresby. Často výrazným způsobem intervenují do prostoru galerie samotné, jejich výstavy nemají nutně stálý, neměnný charakter a mohou se i proměňovat v čase.